Suchozemské rostliny

 Suchozemské rostliny

• přechod již v prvohorách (siluru)
• vývoj kořenů

oddělení mechy

• zelené výtrusné rostliny
• patří mezi nejprimitivnější – stále mají stélku
    - příchytná vlákna, lodyžka, lístky
• nemá cévní svazky (g malé rozměry)

rozmnožování

• vyskytuje se u něho rodozměna:

 = Z haploidního výtrusu vznikne haploidní prvoklíček, z něho vyroste haploidní mechová rostlinka. Prvoklíček a mechová rostlinka se označují jako gametofyt. Mechová rostlinka obsahuje samčí pelatky a samičí zárodečníky. Zde mitózou vznikají haploidní spermatozoidy a haploidní oosféry (zárodečníky). Jejich spojením vznikne diploidní zygota. Z ní vyroste sporofyt - diploidní štět s tobolkou. Redukčním dělením v něm opět vzniká haploidní výtrus.

 Individuální vývoj ploníku:

• různotvará rodozměna (vzhled, velikost)
• převládá G, protože vyživuje S
• dvoudomý mech = 2 typy výtrusů
• rozmnožuje se díky vodě
• spermatozoidy „stečou“ k b. vaječné
• vznik zygoty
• z ní vyroste štět s tobolkou (S)
• dále nepohlavní vegetativní rozmnožování

tobolka:

Výskyt

• pospolitě
• na vlhkých loukách a v lesích mírného pásu, rašeliniště

příklad:

ploník (velký až 30cm)

měřík (2-10cm, kulovitý)

travník (13-15cm, poléhavý) – ochrana trávy: vápno, mechanické vyhrabávání mechu

bělomech (3-15cm, vyklenuté polštáře)

dvouhrotec (do 10cm, srpovitě zatočený)

rokyt (do 10cm, roste na kamenech a skalách)

skrutek (1-2cm, štět má „S“ stočený)

rašeliník (až 20cm, na vrchu „rozcuchaná“ hlavička)

využití

• mechové porosty zadržují vodu
• mohou napájet i vodní toky
• rašeliniště – substráty pro rostliny, topení, v lékařství
• chrání půdu – zavlažují a při rozkladu tvoří humus
    -  neplatí vždy – nevýhoda: prorůstají trávou

oddělení ryniophyty (Ryniofyty)

• 1. suchozemské rostliny (prvohory – silur)
• Většinou rostli na rozhraní – př. v bahně
• Vzrůst do 3m
• Již mají rozlišené tělo
• Pouze stonek stále v podobě příchytných vláken
• Telony = spláclé postranní větvičky sloužící jako zástupci listů

Př. rhynia (cca 0,5m vysoká)

Změny:

• Od teď již všechny mají kormus (kořen, stonek, list)
• Při rodozměně převaha S

Výtrus g prokel G (nese pohlavní o.) g vlastní rostlina S (plavuň, přeslička, kapradina)

Oddělení plavuně

• Největší rozšíření v prvohorách (karbon, perm)
• V té době obrovské stromy
• Rostly v bažinách
• Vzniklo z nich černé uhlí

Příklad:

Lepidodendron – asi 30m vysoký s dlouhým stonkem (kmenem)

• Kosočtvercové listové jizvy

Sigillária – mohutný strom s dlouhým stonkem děleným až na vrchu

• Dlouhé listy, šestiboké listové jizvy

Dnes: Vidlačka – nejrozšířenější ve světlých jehličnatých lesích

• Má plazivou lodyhu, lístky jsou čárkovité a hustě porůstají stonek
• Má podzemní prokel

Vraneček – roste spíše ve vyšších polohách nebo jako pokojová rostlina

Oddělení přesličky

• Stejný vývoj jako u plavuní
• Dnes výhradně byliny

Příklad:

• přeslička rolní – vytrvalá bylina
• Dlouhý plazivý stonek i lodyha; listy má dlouhé, tvrdé (inkrustace SiO2), šupinaté
• Dělí se přeslenitě
• Roste téměř všude, kde je vlhko (pole, louky, příkopy…)
• Jarní lodyha – nezelená, nevětvená
    -  Nese výtrusný klas s šestibokými výtrusnými listy
         -  Výtrusy jsou kulaté s mašlemi = 4 haptery
    -  2domý prokel – samčí a samičí části musí růst blízko sebe – za sucha se spojí a vítr je pak přenáší snadněji
• Letní lodyha – má až 50cm
    -  je zelená
    -  celé léto asimiluje a ukládá do oddenku
• v zimě rostlina odumře, přečká jen oddenek, z něhož vyroste jarní lodyha

přeslička lesní – je jemnější, má delší listy

přeslička obrovská – až 1,2m

výtrusy:

oddělení kapradiny

• v pralesech stromové typy dodnes
• v našich podmínkách byliny
• mají rády stín

rozmnožování

Individuální vývoj kapradě samce:

= z výtrusuⁿ vyroste prokel^n G, který nese pelatky a zárodečníky. Za pomoci vody dojde k přenosu spermatozoidů k oosférám. Vznikne zygota²ⁿ z ní poté vlastní kapradina^{2n S}, který nese výtrusy (vznik redukčním dlením – všechny jsou stejné).

• Převaha sporofytu (má i 1m) nad gametofytem (kolem 0,5cm2)
• Ostěry (na obr. c, detail d)– slouží k uchování výtrusů
• Dle umístění můžeme rozeznat různé druhy kapradin
    -  Př. kapraď samec – ledvinovité ostěry
• Využívají hygroskopický pohyb

Příklad:

kapraď samec – listy jedno zpeřené, ledvinovité ostěry

Papratka samičí – listy 2x až 3x zpeřené, ostěry čárkovité podél žilek

Osladič obecný – na skalách, ve stínu; výtrusnice nemají ostěry

Hasivka orličí – největší evropská (listy až 2m), ve světlých borových lesích, na písku

Žebrovice – na horách, má 2 typy listů (s výtrusy a pro asimilaci)

Netík – pokojová kapradina

Marcilka – v akváriích

KINCL, Lubomír; KINCL, Miloslav; JAKRLOVÁ, Jana. Biologie rostlin: pro gymnázia . 3. přepracované vydání. Pardubice: Fortuna, 2000. 256 s. ISBN 80-7168-736-7.