Názvosloví komplexních sloučenin

 

Ligandy

Ligand = částice (atom, molekula, iont), která se váže na centrální atom, řadí se abecedně

Centrální atom = částice, na kterou se vážou ligandy

Centrální atom poskytuje volné orbitaly elektronovým párům ligandů.

Je důležité si pamatovat tyto ligandy, nebo mít po ruce alespoň tabulku s jejich oxid. čísly.

 

 

Jak to funguje?

Princip spočívá v tom, že se určuje jako každé běžné názvosloví jakékoliv sloučeniny. Jako příklad si vezměme například oxid uhličitý… V názvu stojí na prvním místě aniontová část a na druhém místě kationtová část. Když píšeme vzorec, tak je to přesně naopak. Na prvním místě stojí kationt a na druhém se nachází aniont. 

Úplně stejně to funguje i u komplexních sloučenin, jenom jsou k tomu namíchané ligandy. Existují 4 typy těchto sloučenin, na každém si to vysvětlíme postupně krok za krokem. Ještě si dovolím poznamenat, že komplexní je to, co je v hranaté závorce. Důležité také je, aby se součet obou částí rovnal nule.

 

 

 

A. Sloučeniny s komplexním kationtem

- Kationtová část se nachází v hranaté závorce, aniontová za závorkou.

 

- Teď si to rozebereme krok po kroku. V kationtové části se nachází atom kobaltu a tři molekuly amminu, které jsou zde ligandem. V aniontové části se nachází molekula chloru, jedná se tedy o chloridový aniont.

 

- Když víme, co se za prvky a molekuly se tam nachází, můžeme začít s oxidačními čísly. Oxidační číslo kobaltu nemůžeme zatím zjistit, zjistíme do déle. Dále se zde nachází ligand ammin, jehož oxidační číslo je 0. Jako poslední nám zbývá molekula chloru. Z dřívějška víme (teda měli bychom vědět), že chlorid je odvozen od kyseliny chlorovodíkové, odtržením jednoho vodíku. Chlorid má tedy oxidační číslo –I.

 

- Teď přichází na řadu „zákon“, který říká, že součet kationtové a aniontové části musí být roven nule. Aniontovou část máme ale už vypočítanou: . Kationtovou můžeme tedy snadno dopočítat, protože víme, že součet musí být roven nule, to znamená, že .

 

- Teď víme, že celá závorka (kationtová část) je rovna číslu tři. To znamená, že i vnitřek závorky musí být roven stejnému číslu, tedy také trojce. Zbývá nám už určit pouze oxidační číslo kobaltu, na které přijdeme velmi jednoduše. Zeptáme se: Které číslo musíme dosadit, aby byl součet oxidačních čísel vynásobených stechiometrickými koeficienty (počty atomů) roven trojce? Je to opravdu jednoduché, i cvičená opice zjistí, že je to číslo tři, ale zkusíme na to přijít pomocí rovnice , která se vztahuje k následujícímu obrázku: 

 

- Známe teď už všechna oxidační čísla, tak jdeme utvořit název.

 

- Jak už předem víme, pořadí kationt-aniont ve vzorci má obrácené pořadí v názvu. Název tedy bude začínat aniontem. Jak už víme z předchozích bodů, jedná se o chlorid. Teď se budeme zabývat kationtovou částí. Je zde pravidlo, že ligandy se píší na začátek a zbylý prvek na konec názvu kationtu. Začneme tedy ligandem. Ve sloučenině se nachází tři skupiny ligandu ammin, proto tedy triammin. Kobalt má oxidační číslo tři (oxidační číslo 3 má koncovku –itý), proto tedy kobaltitý. Teď stačí pouze sestavit název ve tvaru aniont – ligandy – kationt.

 

 

 

Samozřejmě vše funguje na stejné bázi, jako byste měli z názvu utvořit vzorec. V kationtové části se na prvním místě nachází centrální atom, za ním se připojují ligandy podle názvu v abecedním pořadí. V aniontové části se nachází aniont.

Dobré je si pamatovat, že pokud máme více ligandů, oddělujeme je pomlčkou „-“, akorát poslední ligand v abecedním pořadí spojíme s názvem centrálního atomu. V dalších krocích budeme rozebírat tento název sloučeniny:

 

- Napíšeme si vzorec, jak vypadá, když tam nejsou vyplněna oxidační čísla. Nezapomeňte, že tu stále platí nějaké předem určené pořadí a že ligandy se píší podle abecedního pořádku (neuvažujeme násobné předpony).

 

- Doplníme oxidační čísla, která vyplývají z názvu:

 

- Vypadá to, jako že je už všechno vyřešené, ale pro správnost musíme doladit ještě pár detailů. Cílem je mít součet kationtové a aniontové části nula. Posčítáme tedy všechna oxidační čísla vynásobena stechiometrickými koeficienty (čísly dole) v kationtové části a to samé učiníme i v aniontové části.

 

- Tady jsme měli štěstí, že výsledek vyšel bez jakýchkoliv problémů. Pokud by ale byly potíže s tím, že se oxidační čísla sobě nerovnají, musíme doladit výsledek pomocí dosazení čísel za písmena a a b (uvedených výše). 

 

 

 

B. Sloučeniny s komplexním aniontem

 

Princip je stejný, akorát v hranaté závorce se teď nachází aniontová část a před ní stojí kationtová část. Opět se vše pokusím vysvětlit na následujícím příkladu:

 

- Nejdříve si určíme oxidační čísla věcí, co známe. Sodík má vždycky ve sloučeninách oxidační číslo jedna, ligand fluoro- má oxidační číslo mínus jedna. Neznáme tedy oxidační číslo křemíku.

 

- Celá aniontová část musí mít číslo -II, protože kationtová má oxidační číslo +II a součet těchto částí musí být nula.

 

- Teď se vrhneme na oxidační číslo křemíku. Víme, že celá aniontová část má oxidační číslo –II, takže i součet všech čísel v závorce vynásobených počty atomů musí být –2. Měla by vám pomoct rovnice, která vychází ze vzorce uvedeného výše: .Nyní zjišťujeme, že oxidační číslo křemíku () je rovno číslu 4.

 

- Všechna oxidační čísla jsme určili, jdeme skládat název. Jak už víme, nejdříve se píše aniont a pak kationt. U aniontu jsou ještě ligandy, tak ty musíme dát před křemík (centrální atom). Máme tu šest fluorů, proto tedy bude název obsahovat hexafluoro-. Dále je tu křemík s oxid. číslem 4, koncovka bude tedy –ičitý. POZOR! Anionty přidávají ještě koncovku –an! Bude to tedy křemičitan. A sodík má oxid. číslo I, bude proto sodný.

Sloučenina se jmenuje.

 

 

 

Na stejném principu je založeno vyjadřování vzorce z názvu. Pojďme si v rychlosti vysvětlit, jak se vyjadřuje vzorec z tohoto názvu: .

Utvoříme si opět vzorec bez čísel:

 

Doplníme oxid. čísla z názvu:

 

Vidíme, že součet kationtové a aniontové části nedává číslo nula, musíme tento počet vyrovnat tak, že dosadíme nejnižší možná celá čísla za písmena a, b. Většinou platí křížové pravidlo. Na tomto příkladu si ještě připomeneme, jak to funguje: . Pokud tedy chceme získat vzorec např. oxidu dusičného, napíšeme si vzorec a doplníme čísla tak, abychom měli ve výsledku nulu. Použijeme tedy to křížové pravidlo. Stejně to funguje i tady.

 

 

 

C. Sloučeniny s komplexním kationtem a komplexním aniontem

Toto je typ, kdy jsou v závorkách jak kationt, tak aniont. Vše ale probíhá úplně stejně. Součet kationtové a aniontové části musí být roven nule. Uvedeme si to na příkladu:

 

- Doplníme oxidační čísla takové, které známe:

 

- Ještě víme, že oxidační číslo vápníku je vždy +II, jak uvádí periodická soustava prvků.

 

- Teď víme, jaké oxid. číslo má kationtová část a i aniontová (součet musí být nula). Můžeme dopočítat mangan.

 

- Známe oxidační čísla, stačí napsat název sloučeniny. První aniont, potom kationt.

 

 

Úplně stejně se vyjadřuje vzorec z názvu:

 

 

 

D. Komplexy

Tyto sloučeniny nejsou rozdělené na kationtovou a aniontovou část, všechno je schované v jedné hranaté závorce. Existují zde 3 varianty komplexů:

1) Neutrální komplex

-          Když máte zadanou sloučeninu a nenachází se zde žádný náboj

-          Na konci názvu bude slovo komplex

-          Součet oxidačních čísel vynásobených počtem atomů je roven nule:

Př. dichloro-dijodoplatičitý komplex        

 

2) Komplex s kladným nebo záporným nábojem (kationtem nebo aniontem)

-          Nad závorkou se nachází nějaký náboj

-          Na začátku názvu sloučeniny bude buď kationt (kladný n.) nebo aniont (záporný náboj)

-          Součet oxidačních čísel vynásobených počtem atomů musí být tedy roven číslu, které se nachází nad závorkou

Př. kationt hexaagua-dihydridoželezitý     

Př. aniont pentahydrido-nitsosylželezitanový       

 

3) Komplex s neutrálním centrálním atomem

-          Centrální atom (ten na 1. místě v závorce) má oxidační číslo 0

-          Do názvu sloučeniny se přidá jeho holý název bez jakýchkoliv přípon

Př. Triaqua-nytrosilnikl         

 

 

Ionty_ligandy.pdf. In: VOLNÝ.cz [online]. © 1996-2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.volny.cz/eliska.vrzalova/e_ucebnice/nazvoslovi/ionty_ligandy.pdf

Select ratingŠpatnýNic mocJde toDobrýVýborný

Váš hlas: Žádné Průměr: 4.9 (137 votes)