Autor:
Buňka – cytologie
Buňka
- Základní, stavební a funkční jednotka organismu
- Je univerzální
- Všechny organismy jsou tvořeny z buněk
- Nejmenší životaschopná existence
- Objev v 17. stol. – R. Hooke
Tvar: rozmanitý, podle prostředí ve kterém se nachází (kulovitý, příčný…)
Velikost: průměrně 0,01 – 0,1 mm, ale můžou mít i 1m a více – mléčnice
Chemické složení:
- 60 – 90% voda
-
Sušina: 1 – 10% anorganické l.
90 – 99% organické l.
Stavba buňky:
buněčná stěna
protoplast – cytoplazma, membránové struktury (organely), buněčné inkluze = živé složky b.
biomembrána
- dvojitá: jádro, mitochondrie, plastidy
- jednoduchá: endoplazmatické retikulum, diktyzóm = Golgiho aparát,cytoplazmatická membrána, vakuola
- žádná: buněčná stěna, cytoplazma, ribozom
Biomembrána:
cytoplazma – vyplňuje a spojuje
- koloidní roztok (voda a v ní rozpuštěné bílkoviny)
- cytoskelet
- bezbarvá
cytoskelet – buněčná kostra
- tvořená mikrotubuly (mikroskopické trubičky) a mikrofilamenty (mikroskop. vlákna)
- udržuje cytoplazmu v pohybu
Cytoskelet:
cytoplazmatická membrána – určuje, co pustí dovnitř a ven
- z jednoduché biomembrány
- polopropustná = semipermeabilní
- kritériem je velikost
jádro – řídí veškeré děje v buňce
- na povrchu je jaderná blána (dvojitá biomembrána)
- kulovité nebo oválné
- umístění u mladých buněk ve středu, u dospělých buněk je zatlačeno vakuolou ke stěně
Přesun jádra:
- uvnitř 1 – 2 jadérka
-
nese genetickou informaci (informace je vázána na chromozómech)
chromozóm – základem je molekula DNA na bílkovinovém nosiči - počet chromozómů je stálý a typický pro 1 druh (př. lidé – 46 chromozómů)
mitochondrie – energetické centrum buňky – probíhá zde oxidace (dýchání)
- protáhlé tyčinkovité útvary (v buňce okolo 100)
- z dvojité biomembrány
- uvnitř zohýbaná – vejde se sem více enzymů
Mitochondrie:
plastidy – podle barviva rozlišujeme 3 typy
a) chloroplasty – vejčité, kulovité
- obsahují zelené barvivo (= chlorofyl)
Chloroplast:
b) chromoplasty – vejčité, tyčinkovité
- oranžová (karoten), žlutá (xantofyl), červená (lykopen)
c) leukoplasty – bezbarvé
- nejčastěji v podzemních orgánech (hlíza, kořen, oddenek)
- jsou v nich zásobní látky – škrob g škrobová zrna = anyloplasty
d) lipochromy – barviva plastidů, rozpouštějí se pouze v tukových rozpouštědlech
endoplazmatické retikulum – syntetické centrum buňky (vytváří zde sacharidy, lipidy)
- z jednoduché biomembrány v blízkosti jádra
- složitá struktura – mnoho váčků
-
na povrchu ribozomy – vytváří bílkoviny, RNA
- hladké retikulum – bez ribozomů,
- drsné retikulum – s ribozomy
Golgiho aparát = diktyozóm
- systém plochých váčků
- v blízkosti retikula
-
úkolem je připravit látky vzniklé v retikulu na přepravu
- ven i po buňce
- vylučovací funkce
vakuola – malý „měchýřek“, který zásobuje buňku vodou
- na povrchu tonoplast z jednoduché biomembrány
- v mládí jich je více, postupně ale splynou v 1
Vývoj vakuoly:
-
obsahuje: buněčnou šťávu (voda + rozpuštěné anorg. a org. látky), ± barviva
antokyany – fialové (kyselé prostředí g červené, zásadité p. g modré)
hydrochromy – barviva rozpustná ve vodě - funkce: zásobárna vody, skladiště barviv, kyselin, odpad. Látek
turgor – vnitřní tlak, který zpevňuje a vyživuje buňku
- když je vody dostatek – je buňka pevná g pevná rostlina
-
když je vody málo – je buňka měkká g měkká rostlina
- rostlina vadne (g zalití g zvýšení turgoru g opětovné zpevnění rostliny)
buněčné inkluze – vyskytují se pouze příležitostně
- tukové kapičky a krystalky z anorg. látek
- nemají biomembránu
buněčná stěna – dává buňce tvar, pevnost, chrání ji
- základní stavební jednotka je polysacharid – celulóza + kratší řetězce polysacharidů – hemicelulóza + pektiny
- během života tloustne a ztrácí pružnost
-
mění chemické složení
- Přibírá org. látky – impregnace
Př.: lignin (dřevovina), kutin, vosky (malá propustnost vody)
- Přibírá anorg. látky – inkrustace
Př.: CaCO3, SiO2 – izolace od okolí g odumření - nesmí ztloustnout celá – musí zde být neztloustlá místa g jdou tam výběžky cytoplazmy = plazmodezmy g spojení buněk
Neztloustlá místa:
- 2 vrstvy – střední lamela – bobtná (z pektinů)
- primární lamela – z celulózy
- živočichové ji nerozštěpí
KINCL, Lubomír; KINCL, Miloslav; JAKRLOVÁ, Jana. Biologie rostlin: pro gymnázia . 3. přepracované vydání. Pardubice: Fortuna, 2000. 256 s. ISBN 80-7168-736-7.
Poslat nový komentář